ORION
Tábornický oddíl v Hlučíně

Login:
Heslo:

Kronika tábornického oddílu Orion
409. oddílová výprava Pocheň 23.-25.11.2012
Na základnu v Pochni jsme po cestě malebnými lokálkami dorazili v pátek až dost pozdě večer, takže objevování okolí jsme si museli nechat na druhý den. Zato jsme si je pak pořádně užili. Prošli jsme kus lesa, propátrali jsme bunkry i staré břidlicové lomy. Na rozdíl od předchozí výpravy jsme se tentokrát díky počasí i docela zapotili.

Po návratu na základnu si námořní kapitáni Kotek, Smíšek, Cvrček a Pepa zvolili posádky z řad Vlčat, a cesta za ostrovy pokladů mohla začít. Nebylo to ovšem jen tak. Námořník totiž musí ledacos umět – spravit roztrhanou plachtu i přetržený kotevní řetěz, přijmout a vyluštit zprávu, naložit na palubu sudy se zásobami, ulovit harpunou velrybu, když zásoby dojdou, určit podle buzoly směr plavby a odhadnout vzdálenost, šplhat v lanoví… zkrátka bylo toho hodně, ale všichni se snažili, protože každý splněný úkol je posouval blíž k ostrovu s pokladem. Plavba byla dlouhá, protáhla se až do neděle. Kapitáni se o své posádky vzorně starali, takže nakonec všichni šťastně dopluli do přístavu a žádný poklad nezůstal ležet ladem.

Datum: 2012-11-25 · Klara
Chlum 25.-28.10.2012
Tahle výprava začala zajímavě. Po příjezdu do Valšova nám Jura oznámil, že klíče od chaty, které jsme měli dostat na místě, se někam zašantročily a kdoví, jestli se najdou. Navíc předchozího dne někdo ukradl elektrocentrálu. Inu, bez elektřiny se obejít umíme, ale na přespání pod širákem v dešti a při teplotách kolem nuly jsme tentokrát vybaveni nebyli. Než jsme se ale všichni přesunuli na místo, klíče se našly, a mohli jsme se tedy přesvědčit, že nás Jura obelhal. Sliboval dřevěnou boudičku bez veškerého vybavení, s mytím venku u studny, a zatím jsme uvnitř objevili dostatek prostoru pro pětadvacet lidí (tolik nás tentokrát bylo), zařízenou kuchyňku, kotel, kterým se dala pohodlně vytopit celá chata, a světe div se, dokonce i sprchu, kterou někteří během výpravy i využili. Vlčata proběhala nejbližší okolí, zatímco Rangers se činili při přípravě dřeva, pumpování vody, zatápění a dalších nezbytnostech. Druhý den jsme se vypravili na průzkum vzdálenějšího terénu. Původně plánovaný orientační závod od stanoviště ke stanovišti se, zejména pro Vlčata, proměnil v radostné pobíhání od hřibu ke hřibu. Horkokrevný Uhlík obětoval mikinu, a za chvíli jsme ji měli plnou hub. Po rozmrazení u pozdního oběda si dvoj- až trojčlenné týmy Vlčat a Rangers zahrály v lese na mafiány. Jakmile se setmělo, vyrazili nezničitelní Rangers znovu ven a za chvíli se první Vlčata mohla vydat na stezku odvahy. Někteří vzdali ještě před startem, ale většina nakonec došla tam i zpět. Mezitím začalo padat cosi mezi deštěm a sněhem, nicméně všichni „bubáci“ vydrželi na svých stanovištích, dokud neprošlo poslední Vlče – Tonda se celou tu dobu držel vysoko na kmeni smrku. Ráno nás vítal sníh, déšť, mokro, bláto, zima… zkrátka dopoledne bylo věnováno hrám v chalupě. Odpolední pokus o vycházku skončil po necelé hodině – většina Vlčat podcenila vybavení a tenisky byly promočené raz dva. Večerní smaženky přišly natolik vhod, že se někteří vedoucí a Rangers rozhodli soutěžit v jejich pojídání. Přežili všichni a zvítězil, jak jinak, Nerv. V noci ze soboty na neděli byla změna času, na což Fousek zapomněl, takže zájemce o výpravu do kostela vzbudil o hodinu dřív, ale ukázalo se, že je ve svém konání jako obvykle osvícen shůry – přes dlouhou cestu do civilizace ležely popadané větve a jeden kmen vyvrácený těžkým mokrým sněhem, a hoši z Rangers spolu s Nervem a Fouskem tak měli dost času, aby si s nimi poradili. Před hromadným odjezdem v neděli odpoledne jsme si ještě zahráli neplánovanou bojovku spočívající v hledání sekery, kterou Juráš a Marťas s Uhlíkem zapomněli v lese ještě předtím, než napadl sníh. Sekera se našla, chlapci byli poučeni, jak zacházet s půjčeným nářadím, mohli jsme tedy s klidným svědomím odjet. Asi se tam ještě vrátíme, ale objednáme si lepší počasí.
Datum: 2012-10-28 · Klara
Studénka ornitologická 20.10.2012
Tato výprava byla mimořádná tím, že jsme měli odborný doprovod - ornitologa a botanika. Jelikož jsme se obávali, aby pánové přírodovědci nesdíleli své znalosti jen s prořídlým hloučkem vedoucích, spojili jsme se ještě se skauty z Poruby, v důsledku čehož se nás nakonec sešlo kolem čtyřiceti (některé děti si přivedly i rodiče nebo prarodiče). Kdo by taky v tak krásný den zůstával doma? Děti se však chovaly kupodivu ukázněně, takže se nás ptactvo ani v takovém počtu nezaleklo a mohli jsme na rybnících kolem Studénky pozorovat labutě, kormorány, volavky šedé i vzácné volavky bílé, a kdo se pozorně díval do dalekohledu, viděl daleko od břehu třeba i bekasinu otavní. Procvičili jsme si také znalosti rostlin a stromů a zjistili, jak vypadá vzácná rostlina kotvice plovoucí. Oběma znalcům, ornitologovi Vojtovi i botanikovi Josefovi, patří dík, že byli ochotni se nám věnovat a připravili dětem krásný program.
Datum: 2012-10-20 · Klara
Hlučínsko-vřesinská šlápota 6.10.2012
Tradičně jsme podpořili akci pořádanou městem Hlučín, a to jak podílem na organizaci (vytyčení trasy, kontrolní stanoviště), tak účastí v pelotonu.
Datum: 2012-10-06 · Klara
Výprava Vlčat Chuchelná-Bělá 29.9.2012
K této výpravě snad ani není co dodat. Počasí nádherné, děti šikovné, přestože mnohé z nich s námi byly úplně poprvé. Z Chuchelné do Bělé jsme došli lesem v rekordním čase, o to víc jsme si pak mohli užít dětské hřiště, labyrint i léčivý pramen s brouzdalištěm, a ještě jsme si stihli zahrát spoustu her.
Datum: 2012-09-29 · Klara
Letní tábor Valšov 14.7.-3.8.2012
Letošní letní tábor se už tradičně konal na oblíbeném místě na břehu Moravice, nedaleko Slezské Harty. Počasí nám přálo více než loni, takže jsme si užili vodní hrátky i vodáctví, vyzkoušeli lezení po skalách i nejrůznější sporty. Jelikož tentokrát souběžně s naším táborem probíhaly olympijské hry, nemohli jsme zůstat pozadu a uspořádali jsme olympiádu nejen letní, ale i zimní (běh na lyžích, slalom, biatlon, bruslení, hokej, sáňkování, bobování...).
Samozřejmě nemohla chybět táborová etapová hra. Tu letošní vymyslel Nerv na motivy skutečného příběhu dvou britských vojáků, kteří za války na vlastní pěst prováděli diverzní akce proti Němcům. Absolvovali jsme proto "výcvik speciálních jednotek", včetně cvičení v sebeobraně, podnikli "plavbu po rozbouřeném moři" a uskutečnili řadu "sabotáží". Všichni účastníci začínali jako vojíni a podle získaných bodů byli postupně povyšováni. Celkovým vítězem se stal Myfek, který to dotáhl až na hodnost podplukovníka. Odměnu za statečnost ale nakonec získali všichni.
Mladší táborníci se učili samostatnosti, aby se o sebe dokázali postarat v každodenních činnostech, a velkým zážitkem zvlášť pro ty, kteří s námi byli poprvé, byl už samotný fakt, že se podle svých schopností mohli podílet na chodu tábora, samozřejmě pod dohledem starších a zkušených, kteří se jim snažili jít příkladem a místy o ně pečovali téměř rodičovsky.
Suši s Piškotem během tábora vykonaly zbývající části nováčkovské zkoušky a u závěrečného ohně složily oddílový slib, obdržely oddílový znak a stávají se plnoprávnými členy. Ostatní nováčci byli v té chvíli pevně rozhodnuti je brzy následovat, tak snad jim odhodlání vydrží.
Co na závěr? Podrobně popsat všechno, co se dělo, na to by byl potřeba tlustý román, tak snad jen - kdo byl u toho, má o čem vyprávět, kdo nebyl, má čeho litovat, ale bude mít další šanci zase za rok.
Datum: 2012-08-03 · Klara
Lačnovské skály 8.-10.6.2012
Přesto (nebo právě proto), že se tentokrát jednalo o náročnější výpravu, sešli jsme se v poměrně hojném počtu čtrnácti lidí a poté, co jsme zdárně zvládli všechny přestupy mezi vlaky, přistáli jsme v podvečer v Lidečku. Odtud jsme s těžkými batohy vysupěli krátkým, ale strmým výstupem na Čertovy skály. Tamní tábořiště máme vyzkoušené od loňska. Jelikož bylo Medarda a jelikož na Čertových skalách je to už asi tradice, večerní program nám přerušil déšť. Aspoň jsme šli brzy spát, abychom byli na druhý den odpočatí. Ráno jsme se vzbudili do hodně mlhavého, ale zatím nedeštivého dne. Rozdělání ohně bylo tentokrát úkolem pro zkušené - provlhlé dřevo ne a ne hořet, nicméně nakonec se podařilo a mohli jsme usušit věci dívčí poloviny Vlčat - holky měly v noci špatně zavřený stan a nateklo jim tam. Jakmile nám stany jakžtakž vyschly, přišla první přeháňka a pak už se nastartoval pravidelný cyklus: déšť, odpařování napršené vody v podobě hodně vlhké mlhy, déšť... pořád dokola. Rozhodli jsme se změnit program a zůstat na místě až do oběda. Rangers si pro Vlčata připravili pěknou azimutovo-uzlovací hru, mezitím jsme udržovali oheň, sušili, hráli menší hry... Po spořádání oběda (v žaludku se nese lépe než v batohu) a doplnění kanystrů (po cestě nebude kde nabrat vodu) jsme se sbalili, jak se dalo, a vyrazili směr Lačnovské skály. Hned první stoupání nás důkladně zahřálo, ale díky četným zastávkám na zkoumání okolí, občerstvení a svlékání a opětovné oblékání pláštěnek cestu zvládali i ti nejmenší. Konečně jsme začali klesat. Asi po kilometru jsme zjistili, že nemáme značku. Fousek s Petrou se vydali na průzkum a po delší době se vrátili se zprávou, že značka je - stačí vystoupat to, co jsme předtím sestoupili. Ukázalo se, že chyba nebyla u navigátora - měli jsme odbočit na vykácené pasece, odkud zmizely všechny stromy, včetně těch značených. Když jsme se našli, pokračovali jsme krásným lesem a nakonec skoro tajemnou stezkou až na Lačnovské skály, které nás nadchly - jsou hodně zvláštní, zvětralé tak, že připomínají včelí plásty. Jelikož místa na stany bylo málo, dobrovolníci se rozhodli spát pod skalním převisem (Juráše s Marťasem potěšilo, že mohou aspoň jednu noc bydlet jako pralidi). Po setmění čekala na Vlčata krátká stezka odvahy a někteří museli sebrat opravdu veškeré odhodlání, aby ji absolvovali. Ráno jsme se, po včerejších zkušenostech, vydali směrem ke vlaku s velkým předstihem, ale buď že se konečně vyjastnilo, nebo že jsme měli už lehčí batohy, nebo že se šlo víc s kopce, zkrátka dorazili jsme včas na dřívější spoj, což bylo nakonec dobře, protože sotva jsme nastoupili, spustil se další liják. Cestou ve vlaku si Suši s Piškotem splnily další část nováčkovské zkoušky (morseovku), tak snad budeme brzy mít další dva plnohodnotné členy oddílu.
Datum: 2012-06-20 · Klara
Závada-Darkovičky 4.-6.5.2012
V pátek jsme se sešli na autobusovém nádraží ve značně zmenšeném počtu a za hustého, vytrvalého deště. Následné hlasování, zda jet podle původního plánu do břidlicových lomů u Čermné, nebo se zařídit jinak, skončilo hromadným přesunem na tábořiště ve zbytcích středověkého hrádku u Závady. Podařilo se nám shromáždit jakžtakž suché dříví a po čase dokonce přestalo pršet, takže jsme mohli postavit stany a patřičně ocenit romantiku místa. Ráno nás probudily divné zvuky, které někteří identifikovali jako projevy činnosti v nedaleké pískovně, jiní jako zvuk plamenometu, nakonec se ale ukázalo, že to je horkovzvušný balón, vystartovavší z nedalekého pole. Další příjemný ranní zážitek nám připravil Nerv, když dojel s rodinou a s krabicí koláčů od babičky (ještě se omlouval, že jsou včerejší). Dopoledne byly hry a pro Vlčata výprava k nedalekému potůčku za účelem umytí kotlíků. Jelikož břehy lemovala krásná jílovitá hlína, vyřádili jsme se i sochařsky. Někteří museli vlézt do bahna až po kotníky (samozřejmě obutí), naštěstí bylo teplo, tak se v mokrých botách dalo vydržet. Po brzkém obědě jsme se sbalili, naskládali batohy k Nervovi do auta a pěšky se vydali do Darkoviček k bunkrům (Vlčata kratší trasou, Rangers delší). Po cestě jsme objevili úplně novou naučnou stezku kolem Vřesiny, poslední rašeliniště na Hlučínsku, jakož i krásnou studánku. U bunkrů se zrovna buduje nová cyklostezka, takže tam bylo rozbagrováno o něco víc, než jsme čekali, nicméně místo na dva stany a jeden přístřešek se našlo. Bunkr spravuje bývalý Orioňák Štětináč, díky čemuž se nám dostalo protekční prohlídky s podrobným výkladem. Večer nás zahnala rychlá bouřka, naštěstí krátká a nikomu nenateklo do spacáku. Kdo pak ještě nebyl líný vystrčit nos ven, mohl obdivovat obrovský skoroúplněk - Měsíc byl zrovna nejblíž Zemi za kdoví kolik let. V neděli dopoledne jsme hráli hry zaměřené tak, aby se co nejvíc běhalo po hliněném svahu na bunkr a zpátky (Štětináč tam potřeboval rozdrtit hroudy), a pak jsme se s batohy vydali pěšky do Hlučína. Nakonec jsme byli za změnu původního plánu rádi - poznali jsme nová místa v okolí Hlučína a načerpali nápady na další výpravy.
Datum: 2012-05-15 · Klara
Cyklovýprava Vlčat 21.4.2012
Bylo nás jen sedm a pes (ostatní se asi zalekli předpovědi počasí), ale měli jsme se dobře: jarní příroda, dlouhá zastávka na hřišti na Kamenci, dokonce i malý narozeninový piknik s jahodami se šlehačkou, a nakonec jsme ani nezmokli (pár kapek při startu se nepočítá). Vůbec se nám nechtělo domů. Co dodat: kdo nejel, ten prohloupil, ale může to napravit příště, akcí bude ještě spousta.
Datum: 2012-04-24 · Klara
Družinová výprava Vlčat 16.3.-18.3.2012
Ačkoli podle kalendáře byla ještě zima, užili jsme si tentokrát první opravdu jarní dny. Sešli jsme se v pátek večer v klubovně, a to v plném počtu. Poprvé se s námi na výpravu odhodlal i Honza (určitě nelitoval) a měli jsme také hosta – Sáru, která se velmi osvědčila, tak doufáme, že se k nám připojí i příště. Páteční večer jsme, kromě přípravy klubovny, věnovali hvězdám – každý měl za úkol najít na obloze souhvězdí, která zná, nakreslit je a pojmenovat. Bohužel nám tuto zábavu zanedlouho překazily mraky, zato druhý den nás brzy ráno vzbudilo sluníčko a jasná obloha. V okolních domech asi trochu koukali, jestli nás viděli, jak ještě skoro za ranní jinovatky vybíháme ven na rozcvičku. Sobotní plán zněl: obejít Štěrkovnu a pozorovat probouzející se přírodu. Živočichů, které sluníčko vylákalo ven, jsme viděli spoustu, od všelijakého hmyzu přes žábu, různé ptactvo, až po člověka. Polední přestávku jsme si udělali na břehu jezera, kde mají svou chajdu potápěči. Vypůjčili jsme si jejich ohniště, Vlčata je sama vyčistila, nanosila dřevo, nachystala klacky na opékání, rozdělala oheň, jen trojnožky se jaksi ne a ne podařit, tak museli na pomoc přispěchat vedoucí. Uvařili jsme čaj a opekli, co si kdo donesl. Po odpočinku, který někteří využili k vyráchání nohou ve Štěrkovně (pořád ještě z větší části zamrzlé), si děti šly najít pěkné stopy k odlévání. Výsledky byly tentokrát lepší než na podzim (že by lepší konzistence bláta, nebo jsme se poučili ze zkušenosti?), jen škoda, že neodlily tu medvědí stopu, kterou údajně našly ve křoví. Nápad vypůjčit si kánoi potápěčů a udělat z ní ledoborec neprošel, tak jsme raději zahráli pár her, uklidili po sobě a druhou stranou kolem jezera zamířili zpátky. Ještě jsme se zastavili u hráze, protože kontrast téměř letního tepla a hromad ledové tříště na břehu byl tak lákavý! Když kusy ledu začaly létat nebezpečnými směry, bylo nutno vydat povel k odchodu. Se zastávkou na nanuka jsme se vrátili do klubovny. Právě včas, sluníčko už zapadalo a dělala se zima. Vlčata se uklidila do svého spacího kutlochu, odkud se po nějaké době vynořila s úžasnou divadelní scénkou (hraným vtipem). Mezitím se nám konečně dovařila večeře, následovalo čtení na dobrou noc, a tentokrát se všem hned zavřely oči. V neděli dopoledne jsme stihli ještě pár disciplín družinového pětiboje a volnou zábavu na hřišti, uklidili klubovnu, vyhlásili výsledky a vrátili vyřáděné děti rodičům.
Datum: 2012-03-18 · Klara
Výprava Cvilín 24.-26.2.2012 – z pohledu Vlčat
Tentokrát jsme se sešli v počtu takřka rodinném (4 Vlčata, 5 Rangers), ubytování jsme měli na bývalé faře přímo vedle poutního kostela na Cvilíně. Zážitkem byla už samotná cesta podle Nervova popisu: „Před nádražím v Krnově je směrovka a pak podle značek až na Cvilín, bydlíme přímo pod rozhlednou.“ Chvíli nám trvalo, než jsme kousek od nádraží objevili nenápadný rozcestník, pak nás turistická značka povodila po pamětihodnostech Krnova, nakonec jsme nabrali správný směr a po zledovatělém svahu se vyškrábali pod schody vedoucí ke cvilínskému kostelu, nicméně instrukce jsou instrukce, tak jsme odbočili a po kotníky v mokrém sněhu se dobrodili k rozhledně. Chata žádná. Asi přeci jen bude u kostela. A byla. Dorazili jsme tam sice až potmě, ale beze ztrát.

Druhý den jsme s Vlčaty měli na programu vycházku k rozhledně a na zříceninu hradu Šelenburk. Společnost nám dělala malá Verunka s maminkou Pavlou. Cestou jsme hráli různé hry a objevili ještě docela dost zasněženou sjezdovku. Na zřícenině se Suši s Piškotem, asi znaveny náročným výstupem, usadily v okně a kochaly se vyhlídkou do kraje, zatímco Juráš s Marťasem museli za každou cenu provést hloubkový průzkum všech dostupných částí hradního sklepení, nebo co to kdysi bylo. Mezitím se kolem hradní věže objevily obálky s úkoly, které bylo třeba vyhledat a úkoly splnit, a pak už nás hlad a stav oblečení dětí donutily k návratu. Jednou nebo dvakrát nás po cestě minuli funící Rangers – Nerva asi inspiroval skvělý terén (led – zmrzlý sníh – mokrý sníh – bláto – voda), a tak jim vymyslel orientační závod až do Krnova a zpátky. Po pozdním obědě se Rangers vydali na průzkum hradu, zatímco Vlčata vzala igelitové pytle (Petra jich jako obvykle měla v zásobě dostatek) a šli jsme se klouzat na sjezdovku. Na prudších místech to jezdilo docela dobře, ale za chvíli jsme byli úplně mokří (zvlášť ti, co váleli sudy), a museli jsme se vrátit. Večer se ještě hrály různé hry v chatě (u Vlčat zabodovalo Dobývání ostrovů, i když se muselo pro únavu přerušit a dohrát další den).

V neděli dopoledne byly hry v okolí chaty a kostela. Při hře na vyzvědače (zjišťování různých informací v terénu) na celé čáře zvítězila dvojice Suši-Piškot, protože Juráš s Marťasem se při řešení otázek pohádali a poprali, čímž na sebe „upozornili nepřátelské vojáky“ a byli diskvalifikováni. Následovalo vaření oběda, ještě pár krátkých her v chatě, závěrečné vyhodnocení a cesta domů.
Datum: 2012-02-26 · Klara
Výprava Jasení u Jablunkova 3.-5.2.2012
Pololetní prázdniny jsme využili k oddílové výpravě na základnu v Jasení u Jablunkova. Vyjížděli jsme hned v pátek ráno vlakem z Ostravy, návrat byl v neděli odpoledne. Měli jsme trochu obavy, jak děti obstojí v silných mrazech (až kolem -15°C přes den). Každá skupina si poradila po svém. Rangers se nejdřív zahřáli pohybem na běžkách a bobech a pak se uchýlili do tepla ke společenským hrám. Zato Vlčata se kouzlem proměnila v eskymácký kmen. Hned po příjezdu a ubytování jsme za chalupou začali stavět iglú – nakopali jsme a nanosili hromadu sněhu a vedoucí ji polili vodou z potoka, aby se přes noc pořádně zpevnila. Koho přestala bavit stavba, šel se vyřádit na sáňkách a bobech. Večer děti ještě nakreslily pro ostatní eskymácké kmeny obrázkovou zprávu o událostech dne.
V sobotu jsme nejdřív hráli hry v chalupě (mimo jiné lovili na udici „ryby“, v čemž vynikl Ríša, a vysloužil si tak čestný titul „hlavní zásobovač kmene“). Jakmile se venku trochu „oteplilo“, vydali jsme se prozkoumat okolí. Zájemci si vyzkoušeli chůzi na sněžnicích. V lese měli Eskymáci za úkol nalovit co nejvíc kožešinové zvěře (najít kartičky s obrázky zvířat). Nejvíc bodů bylo za Yettiho, ale taky byl nejlépe schovaný – a bohužel ho nenašel nikdo. Ještě jsme se podívali do malého pískovcového lomu a Eskymáci si vyrobili totem – ozdobili kmen borovice všelijakým přírodním materiálem. V mezičasech se samozřejmě sáňkovalo a bobovalo. Pak už jsme byli dostatečně vymrzlí, abychom se vrátili do tepla. Po pozdním obědě a odpočinku do Vlčat vjela nová energie, takže vyběhla ven a po fáborcích šla za pokladem. Dělení kořisti proběhlo v chalupě, pak ještě zahrát pár her, nakreslit zprávu o uplynulém dni a do hajan!
V neděli jsme se probudili do krásného slunečného rána. Eskymáci šli dodělat iglú, které jsme předchozího dne nestihli. Nespadlo jim a vešli se dovnitř všichni. A byl nejvyšší čas sbalit se, uklidit chalupu a vypravit se na vlak. Předtím ještě proběhlo závěrečné vyhodnocení a vyhlášení vítězů – nejzdatnějším Eskymákem se stala Suši, ale odměnu za statečnost a mrazuvzdornost si vysloužili všichni.
Datum: 2012-02-03 · Klara
Bruslení
V neděli jsme si byli s Orionem zabruslit na zimním stadiónu v Bohumíně. Aby nás nebylo málo, spojili jsme síly s Církevní MŠ z Ludgeřovic, takže některé děti na ledě potkaly i „staré“ kamarády ze školky. Děti si na bruslích vedly výborně, dokonce i ty, které na nich stály poprvé, zato někteří rodiče se cítili poněkud nejistí, ale pádů naštěstí bylo málo a spokojeni odcházeli všichni. Asi si bruslení letos ještě zopakujeme.
Datum: 2012-01-29 · Klara
Vlčata na Štěrkovně
Místo pravidelné úterní schůzky jsme si tentokrát udělali vycházku na Štěrkovnu. Sešli jsme se v plném počtu plus jeden host (Kristýna) a jeden pes (Friky). Hned na začátku jsme si zahráli na slepou bábu a hledali „ztracené“ věci v trávě. Pak se začalo šeřit a byl nejvyšší čas vyrazit do terénu. Obcházeli jsme Štěrkovnu po hrázi a pak po rybářské cestičce kolem vody. Hledali jsme stopy (v blátě, sníh nám bohužel roztál) a zapojili zrak i sluch do sledování podvečerního dění na jezeře. Překvapilo nás, jak je tam i v zimě živo. Našli jsme mnoho koňských i lidských stop, myší cestičky v trávě. Viděli jsme ryby, letící i plovoucí kachny, nad vodou kroužil velký pták, o kterém jsme se neshodli, jestli to je sova, nebo kormorán. Poslouchali jsme strašidelné zvuky kachen (kluci spočítali, že jich na vodě plavou tři hejna), někdo tvrdil, že zaslechl i pleskání bobřích ocasů. Na závěr Fousek připravil obtížný úkol: každý dostal tři sirky, aby se pokusil zapálit svíčku ve větru. Někomu se dařilo, někomu méně. Pak si ještě každý ze zbytků sněhu postavil miniaturní iglú, v některých jsme rozsvítili i svíčku. Zahřáli jsme se čajem z termosky a kouskem čokolády a stejnou cestou jsme čvachtali zpět. Vlčata si zaslouží pochvalu – všichni vydrželi v dobré náladě, nikomu nevadilo bláto, louže, tma, zima, vítr. Zadní voj ve složení Suši, Piškot a Marťas nám na závěr cesty ještě zazpíval, a už jsme se ocitli před vchodem do Štěrkovny, kde si děti rozebrali starostliví rodiče.
Datum: 2012-01-24 · Klara